recenze - alba
recenze - koncerty
ATTACK OF FIRE X. - 13. 7. 1996 Bzenec
NUCLEAR STORM FEST II - 10. 8. 1996 Bohuslavice nad Vláří
ANATHEMA, ALASTIS, DARK - 5. 5. 1997 Brno, Under Planet
DEBUSTROL, DARK,.... - 16. 5. 1997 Kojetín
ROCK´N´FEST - 9. 8. 1997 Olomouc, Letní kino
DARK, MONASTERY, VIOLENCA - 20. 3. 1998 Hodonín, klub Pavouk
BIG BENG! PARTY - 8. 7. 1998 Uherské Hradiště
ROCK´N´FEST II. - 18. 7. 1998 Olomouc, Letní kino
WALTARI, DARK, LIKE FOOL - 11. 2. 1999 - Brno, KD Musilka
COME & DIE! II. - 16. - 17. 7. 1999 - Bučovice-Černčín, letní areál
COME & DIE fest 3, 14.-15. 7. 2000, Křenovice

Dark Gamballe, Rock Report, Jan Petričko

VOLÁM BRAVO, pánové a slečno. Třikrát bravo! Vivat originalita!!! DARK natočili skvělé album.

Jsem nevýslovně rád, že i tuzemská scéna temného metalu, nad kterou jsem už málem lámal hůl v důsledku téměř totální neschopnosti přijít s něčím novým, nesetkává pouze z leností nasáklých larev, kterým stačí vyrýpávat si žrádýlko z cizí kupky hnoje. Na druhou stranu, přijmeme-li zákon zachování vlastního rozumu, byla jen otázka času, že se zrodí tuzemská odrůda extrémního projevu konce milénia.

Gamballe je přitom ultradepresivní, těžkotěžká nálož a přece se usmívám. Nad znamenitou strukturou skladeb, nad sebevědomím autorů, kteří se ve svém projevu nebojí oscilovat mezi progresivním death metalem na straně jedné a až ambientními vzruchy na straně druhé a zachovávat si přitom chladnou hlavu a hlavně SVŮJ výraz. Kompozice mají daleko do přímočarosti a přece nenudí, jsou plné žistvého hnízda krys. Jako červená nit se navíc páteří alba linou flétnové tóny, které jako by chtěly držet nohy posluchače na zemi, ale (alespoň v mém případě) přitom ještě více rozevírají bránu šílenství a schizofrenie.

Vokál DeSeda (toho, který tak dobře nazpíval album Hoškova projektu Cales) se proplétá se snivým a oduševnělým pěním flétnistky Hedviky jako v milostné romanci prasete a zmije, to vše pod klenbou chrámu vystavěného bravurní rytmikou, excelentního to maleus ex machina, které ve svých úderech trhá turínská plátna nejen nad obrazy pravověrných death či hardrockových spolků, ale brousí i teritorii jazz-rocku, popu a techna. A ultratemná coververze Boney M Gotta Go Home? Vynikající nápad.

Tohle je exportní zboží, které by mělo dělat čest i těm nejrenomovanějším disktribučním firmám po celém světě!

P.S. Přece jen jedna výtka: přetištěný elaborát, osvětlující fiktivní filozofie kapely (a potažmo) alba je až příliš křečovitý a pseudorománově mnohomluvný. Kde zůstala interakce kapela versus svobodná vůle posluchače k poslechu a rozvíjení jeho vlastní fantazie?

(hodnocení: 7/7)