rozhovory
Dada vs futurismus, Spark, Petr Frinta
rozhovor, Heavy World (1. - 1998), Lenka Kovaříková
Variace na temné vize, Big Beng!, Michal Husák
CASSIOPEA ´zine, ...Mach...

DARK - Whiplash, červen 1998, Martin Barták

O tom, jaký poprask, v tom dobrém slova smyslu, vyvolal na naší scéně vyškovský DARK se svým aktuálním albem "Gamballe", asi už sami víte. Blíží se doba prázdnin, během nichž bude DARK zhusta koncertovat a vy tudíž budete mít možnost vyslechnout si kvality této formace i v živém provedení. Je jasné, že je za pět minut dvanáct na rozhovor s vokalistou Jirkou "DeSedem" Sedláčkem.

Novinkové CD "Gamballe" se stalo opravdu nevídaným produktem naší hudební scény. Dalo by se říct, že je do jisté míry nadčasové. Mohl by jsi nějak specifikovat jeho stylové zaměření, je zřejmé, že zde nacházejí uplatnění nejrúznější vlivy?
Úkolem nové desky bylo a je hlavně být Gamballe. To znamená, že nechceme být ohraničeni jedním stylem, škatulkou. DARK je nyní brán jako jedna z kapel jedoucích si svou vlastní cestou, i když je samozřejmé, že jsme, byli jsme a budeme ovlivněni novou hudbou, literaturou, dobou a podobně....Nechceme však být jenom ovlivňováni, chceme taky přiložit své polínko do ohně.

Jak dlouho vůbec tento materiál vznikal? Jak jste se propracovali k tomuhle "Gamballe" stylu?
Asi 2 roky. Prvopočátky jsem dělal s Robbem ještě na starým baráku (kytara, zpěv na diktafon). Pak se připojil Catch, Joseph, Hedvika se svýma nápadama a nakonec, asi před rokem jsme vzali Toma, kterej dodal klávesy a samply. Pak jsme o tom kecali, třídili, vybírali - a výsledkem je "Gamballe".

Vidím, že na tomto sci-fi produktu se velkou měrou podílel i Robb, který je pod jednotlivými skladbami podepsán. Čí mysl byla do těchto vesmírných odyseí více zatažena?
Jasně, Robb udělal asi 70% hudby. Jezdili jsme spolu za Tomem do Brna do studia, anebo makali ve zkušebně. Ten největší kus práce jsem udělal já a Robb. Ovšem bez podílu ostatních by to nebyla až tak rozmanitá hudba. Jsem rád, že mohu s těmito lidmi skládat muziku.

Pod songem "So Excuse" je podepsán i Tumba, znamená to, že jste spolu opět navázali spolupráci?
Ne, s Tumbou nespolupracujeme, na Tumbu sereme! On má svůj život a my taky. Naše cesty se nekříží. Je jedním z autorů původní verze "SoExcuse". Již minulá deska byla jakousi předzvěstí, ale přesto jste se nebáli vstoupit na tenký led.
Neobávali jste se rozporuplných či nechápavých reakcí?
Kdo se bojí, sere v síni. Někomu stačí být tisící kopií něčeho nebo někoho jiného. My chceme být "Gamballe" a pokud možno jediní "Gamballe". Záleží nám na fans, ale hudbu děláme hlavně podle vlastních představ.

Vaše muzika je velice temná, neprůstupná, zahalená do tajuplných závojů. Je toto temno a tajemno nějaký životní postoj nebo potřeba utíkat někam jinam?
Vždy mě přitahovaly temné věci a nikdy se mi nelíbila veselá nebo hitově pohodová hudba. Hudba ve mě musí vyvolávat určité pocity. Miluju hudbu od pana Hermanna ke starému filmu Psycho. Nemůžu kecat za všechny, ale myslím že to cítí stejně. "Gamballe" je toho důkazem.

Při poslechu nového disku mě velmi překvapila změna zpěvu. Jak si dospěl k této poloze velmi melodického, až do gotiky položeného vokálu? Připomíná mi to vokalistu Depeche Mode...
Stopy tohoto druhu zpěvu se dají nalézt už u Cales. Jestli ti to připomíná Depeche Mode, je to v pohodě. Depeche Mode je jedna z nejpříjemnějších kapel. To už ví i Vader, za což u mě mají velké sympatie a odděluje je to od jiných death kapel.

Přejděme k textům. Kde si čerpal náměty ke svým apokalyptickým vizím?
Ve svých snech a fantazii. Jsou tam i jiné příběhy, ale zatím nemám čas se psaní věnovat. Moje sny jsou nepřebernou studnicí hororu. Což mě někdy i sere, když se chci normálně vyspat.

Můžeš prozradit, ve které galaxii se DARK usadí teď? Jak daleko jste ochotni zajít?
Galaxie zůstane "Gamballe" ale chystáme i zájezd do třetího rozměru a Bermudského trojúhelníku. Na podporu tohoto disku pojedete šňůru s finskými Walatari.

Kolik koncertů a kde?
Mám obrovskou radost, je mi velkou ctí hrát na jednom pódiu s Waltari. CD "Yeah, Yeah! Die, Die!" a "Space Avenue" jsou totiž "geniální". Bude asi 8 koncertů v Čechách, na Moravě a Slovensku, z toho na akci v Uherském Hradišti (8.7.) a v Praze (9.7.) vystoupí mimojiné i Voivod a Pro-Pain. Hrát někdy vedle Voivod byl můj sen.

Mohl bys s odstupem času zhodnotit vaše předešlé nahrávky?
"Sex´N´Death":Pro - super zahrané, vynikající trash-n-death, velmi rychlé. Proti - málo času na mix, není masterováno. "Zyezn Gamballe": Pro - na naší scéně neobvyklé, nápadité, pestré Proti - slabý zvuk, silně postrádá mastering, příliš nápadů na jednu skladbu, nedokonale aranžované, některé zpěvové linky mě serou. "Under The Bottom": Pro - velice tvrdé a silné, výrazný zvukový posun, dobré live provedení, pestré. Proti - velký důraz na zvuk kytary, po čase zanechává pocit monotónnosti. "Gamballe" - Pro - originální, velmi rozmanité, vlastní jazyk, super spolupráce všech členů kapely, vynikající zvuk, konečně mi nastavili i dobrý zvuk pro zpěv (5 let jsem čekal). Proti - zatím nevím, ale za rok si určitě něco najdu.

Nemáte v úmyslu přehrát některé ze starších kousku, třeba "Oči kurvy" do nového podobenství?
A víš, že mě to taky napadlo. "Oči kurvy" by byly super.

Jak se nyní díváš na vaše death metalové kořeny? Sleduješ současnou scénu?
Mám rád "Spiritual Healing", "Necroticism..." "Consuming Impulse", "Spheres", "Harmony Corruption", "Blessed Are The Sick", poslouchám i nové věci, ale už pro mě nemají tu správnou jiskru. Příliš se vzájemně podobají. Mým vzorem už léta zůstávají "Soul Of A New Machine" od Fear bohů. Jsou i plamínky nových časů, např. Phlebotomized, In Flames...

Co tě v poslední době nejvíc potěšilo?
Reakce na "Gamballe". Kritika i fans ho označují za super počin, který je velmi ojedinělý. Potěšila mě i Björk svým albem "Homogenic". A taky samozřejmě nabídka na turné s Waltari a hraní s Voivod a Pro-Pain.

Máte velice povedený obal, řekni o něm pár vět...
Obal jsem dělal s naším dvorním imagistou, počítačovým maniakem a kamarádem Zigim. Chtěl bych mu moc poděkovat. Na prvním návrhu disku bylo více vidět z konstrukce té gamballské dívky. Měla skvělý PIČISKO! Ale z Rakouska, kde se disk tisknul, nám dali vědět, že pokud chceme zakázku udělat u nich, musíme slečnu více zahalit. Což jsme - tlačeni termíny - museli udělat.

Nějaký vzkaz na závěr?
Na závěr bych použil motto našeho kytaristy Catche: "Život je jako šulín, jednou dole, jednou nahoře." Díky za rozhovor a inteligentní otázky. Čau!